Charalambos Dionysijský: Rozmluva o častém svatém přijímání

 

Nový skit 1966.

 

- Otče, přicházím ze svatého monastýru… Slyšel jsem, že podporujete časté svaté přijímání. Je to pravda?

 

- Samozřejmě, je to pravda.

 

- A jak často přistupujete ke svatému přijímání?

 

- Třikrát týdně. A kdybych mohl, přistupoval bych čtyřikrát do týdne.

 

- Stydím se, že jsem to nevěděl, otče. Četl jsem Panagopoulovu knihu a když jsem byl ve světě, podporoval jsem časté svaté přijímání. Ale v našem monastýru přijímáme pouze jednou za čtrnáct dní. Proto nemám klid. Chci odejít. Mohl bych přijít sem?

 

- To není dost vážný důvod k tomu, aby ses vzdal svých slibů a odešel jinam.

 

- Ale otče, copak je to totéž - přijímat Krista každé dva dny, a nebo každé dva týdny? Myslím, že to je dost vážný důvod.

 

- Než ses stal mnichem, na co jsi myslel? Mé dítě, uvědomuješ si, že jsi teď učedník? Uvědomuješ si, že jsi slíbil Bohu zůstat v poslušnosti až do smrti? Chápeš, co znamená mnišství? Nebo si myslíš, že si zde můžeš dělat, co chceš? Pokud budeš přijímat ne jednou, ale dvakrát denně, a přitom nebudeš praktikovat poslušnost a nebudeš dodržovat sliby, které jsi dal, pak neuděláš vůbec nic. Budeš jen marnit svůj čas. Zpovídám mnohé z tvého monastýru. Znáš otce G.? Jak se ti jeví, je to ctnostný člověk?

 

- Ano, otče. Uznávám jeho ctnosti, i když nepodporuje časté svaté přijímání.

 

- Uznáváš jeho ctnosti a já také. Řekl mi: „Následuji svého zesnulého duchovního otce. Přistupuji ke svatému přijímání každých čtrnáct dní. Ale dávám pozor, abych v sobě udržel Boží milost, dokud nebudu znovu přijímat.“ A tak to opravdu je. Vidíš poslušnost tohoto nepatrného starého mnicha? Jaké posty, bdění, čotky… Ostatní ho neposlouchají, ale místo toho, aby se na ně rozzlobil nebo je pokáral, naučil se říkat: „požehnejte.“ Proč? Protože říká: „Kdykoli jsem byl pokoušen, abych otevřel ústa a žádal o svá práva, okamžitě jsem si uvědomil, že tím vyháním Krista. A ve vědomí toho jsem nakonec našel svá práva.“

 

Podporuji časté svaté přijímání. Ale když budeš zachovávat poslušnost, přijímat každých čtrnáct dní a dávat pozor, pak budeš mít Krista pořád ve svém nitru, dokud nebudeš přijímat znovu. A pokud naopak budeš přijímat často, ale nebudeš vykonávat své povinnosti, potom od tebe Kristus okamžitě odejde a zanechá tě samotného. Mnišství, mé dítě, vyžaduje přesnost. Není pro legraci.

 

Chceš, abych ti řekl ještě něco? Zpovídám i jiného mnicha, který je pro všechny vzorem. Hoří ve svém nitru, jen aby přijímal Krista každý den. Když kněz při svaté liturgii říká: „S bázní Boží…,“ sedí tento mnich kdesi v rohu, aby ho nikdo neviděl. A v duchu si říká: „Můj Kriste, přestože jsem hříšný a nehodný, požehnáš-li mi, půjdu ke svatému přijímání.“ Je skrápěn horkými slzami a hoří mu srdce jako Kleofášovi (L 24,32). Chápeš to? Hoří ve svém nitru pro Krista. A když přijímáš ty, máš ve svém srdci tento eros pro Krista? No tak, mé dítě, uklidni se. Vykonávej své mnišské povinnosti a Bůh není nespravedlivý. To, co nedostaneš kvůli poslušnosti každý den, dá ti Bůh potom naráz. A udivíš, že se všechno změní. Časté svaté přijímání bude ve vašem monastýru postupně zavedeno.

 

A opravdu – zanedlouho se starcova slova naplnila.

 

 

Pracovní překlad z knihy mnicha Josefa Dionysijského Abbot Haralambos Dionysiatis. The Teacher of Noetic Prayer (Athens 2004).